Text_Mudr. Jiří Mařádek_2010
Následující článek jsem psal s cílem oddělit od sebe a detailněji vysvětlit různé koncepty energetického vnímání člověka tak, jak je vidí tradiční čínská medicína. V energetické fyziologii postavené na základech taoistického poznání světa uvažujeme o člověku z několika hledisek (konceptů). Můžeme jim pracovně říkat „základní kameny“.
Základní kameny
Prvním z nich je koncept čchi (což je fonetický přepis slova qi, jak se v tzv. „pinyin formě“ přepisují čínské znaky). Čchi, imanentní kosmická substance-energie, je základní, vše prostupující princip, který je možno pozorovat a zažívat jako životní projevy. Životním projevem kamenu je např. jeho forma, stárnutí a rozpad, který slouží jako základ pro vyšší formy života. Životním projevem květiny je třeba růst, rozkvět, vůně a barva a opět rozpad směřující k tvorbě vyšší formy života. Životním projevem člověka je například úsměv, dýchání, milování, zpěv, tanec. A protože i člověk směřuje k vyšší formě života, je v jeho energetickém projevu (energetické matrix) položený základ pro další transformaci. A o této transformaci mluví koncept druhý.
Druhým konceptem je teorie tzv. tří tan-tchienů (san dantian). Jedná se o nehmotná tři místa koncentrace energií (lépe čchi), která slouží jako „transformační stanice a zároveň jakési baterie“.
Třetím je koncept tzv. tří pokladů – san-pao (san bao). Lidský a vesmírný svět je podle čínského konceptu trojrozměrný – ve vesmírném kontextu je to Nebe, Člověk, Země, v humánním kontextu pak šen (shen), čchi (qi) [ta čchi, o které se samostatně mluví v prvním konceptu] a ťing (jing). Šen neboli Duch je soubor mentálních vlastností člověka, od emocí přes racionální mysl až po uni verzální vědomí. Čchi je nesprávně překládáno jako „energie“, tento pojem má však některé konsekvence v naší západní kultuře, které mohou být zavádějící, proto volím čínský termín čchi. Znak pro čchi se skládá ze dvou částí – první je zrnko rýže v hrnci, druhou je pára nad tímto hrncem. To je důležité z toho hlediska, že čchi může být jak velmi hmotná (hmatatelná) tak velmi jemná (myslitelná, tzn. myšlením a pocity vnímatelná). Ťing je předkládána jako esence, tzn. jemno-hmotná substance. Později se k tomuto pojmu vrátíme.
Všechny tři základní koncepty jsou sice – velmi obecně řečeno – povídáním o „nerozdělené jednotě“ (tao – dao), nicméně za účelem porozumění je nutné rozdíly dělat, nechceme-li míchat jablka s hruškami. Rád bych tímto povídáním rozlišil jednotlivé formy energo-substancí od sebe a ukázal na jejich propojení do jednoty, která je charakteristická nejen pro taoistický světonázor, ale i pro všechny velké filozofie či náboženství světa. Lidská mysl (tzv. č´-šen) je založena na rozlišování (diferenciaci), nicméně rozlišující mysl pochází z mysli univerzální (yuan-šen), která je ve spojení s imanentním, život tvořícím principem, jehož poznání je naší (lidskou) vnitřní potřebou a důvodem k růstu. Důvod, který oddělil individuální mysl (č´-šen) od univerzální mysli (yuan-šen) se nazývá ego. Oddělení, byť iluzorní, je základem našeho chápání jevů a důvodem pro tvorbu pojmů.
Budu-li chtít blíže osvětlit onen tvůrčí princip (tao, absolutno), pak lze jenom naznačit, že jeho tvůrčí síla stojí na pozadí všech jevů, které neprocesuje naše racionální mysl. V tanečním světě tedy veškerá inspirace – tedy choreografie i improvizace – z něj vycházejí. Z fyziologických jevů pak nejvíce nádech. Lze jej zažívat při orgasmu. Lze jej cítit a kultivovat při meditacích. Přichází spolu s vytržením z nádhery přírody. Nenajdete jej na internetu, protože je, aspoň do velké míry, zažívatelný jenom subjektivně.
Kámen první – koncept čchi (qi)
Čchi je energo-substance naplňující vesmír svými projevy. Ve znaku vidíte první část, která se skládá z vlastního znaku pro čchi, což se piktograficky značí jako pára nad hrncem rýže. Druhá část znaku je ťing, tedy esence. Dohromady značí spojení nehmotné páry i hmotné rýže, tudíž propojenost dvou zdánlivě opačných entit v jednu. Její projevy lze u člověka vystopovat a rozlišujeme pak několik druhů čchi – podle jejich funkce a distribuce. Čchi člověk může získat z několika zdrojů, tzv. původní – jüan-čchi (yuan qi) – získáváme od rodičů (s velkým požehnáním tvůrčího principu) při aktu, kterým se vytváří další forma (živé bytosti) – spojení vajíčka a spermie. Rodiče tuto čchi získávali od svých rodičů a tak dále a tak dále až se dostáváme k Adamovi a Evě. A co bylo předtím, nechme na mýtech. Jüan-čchi se nachází „v ledvinách“, respektive v oblasti, kde sídlí orgány, kterým říkáme ledviny, Čínsky řečeno v „dolním ohništi“. [Pozn.: čínský termín ledviny neodpovídá plně západnímu termínu, protože k ledvinám řadíme například bederní oblast, mozek, vůli, kostní dřeň atd.] Je potřeba vědět, že pojem „ohniště“ je vytvořen pro prostor, ve kterém se něco nachází.
Čínská medicína rozděluje tělo na tři ohniště – viz obrázek 2-Trojitý zářič. Ve spodním ohništi se nacházejí ledviny, močový měchýř, střeva, děloha u ženy. V této oblasti se kromě orgánů nacházejí i další důležité funkční složky organismu, z nichž jedna je nazývána ming-men (ming men) a druhá tzv. dolní tan-tchien (xia dan tian). Ming men, překládá se jako „brána života“, je ministerským ohněm, neboli jangovou čchi, která zprostředkovává správné fyziologické funkce všech orgánů v těle. Nachází se dle tradičních textů v oblasti mezi ledvinami (když nebudeme zabíhat do podrobností). Existuje i akupunkturní bod se stejným jménem, cca v hloubce 1 cm pod trnovým výběžkem druhého bederního obratle. Tímto bodem se ovlivňuje energie v ming men.
Projevy jüan čchi jsou růst a stárnutí organismu, zateplování organismu, obranyschopnost organismu, informační toky v organismu.
Další druhy čchi v těle jsou cung-čchi (zong qi), což se překládá jako osnovná čchi. Vzniká mícháním vdechované „čisté čchi“ (qing qi) a čchi potravy (ku-čchi – gu qi – čchi potravy). Derivací cung-čchi se tvoří wej-čchi (wei qi), obranná čchi, která koluje mimo dráhy v podkoží, kde poskytuje ochranu tělu před zevními patogenními faktory, a jing-čchi (ying qi), kolujících v cévách a meridiánech jako výživa.
Vraťme se krátce k jüan-čchi. Projevy jüan-čchi jsou růst a stárnutí organismu, zateplování organismu, obranyschopnost organismu, informační toky v organismu. Její sídlo je v dolním ohništi, nicméně její projevy jsou pozorovatelné v celém organismu, po kterém koluje systémem drah tří ohřívačů (ohnišť), tzn. že se pohybuje v prostorech mezi fasciemi, mezi orgány, mezi cévami, mezi buňkami. (viz obrázek Trojitý zářič)
To, co vyplňuje prostory těla (hrudní dutina, břišní dutina, prostory mezi svaly, podkožní oblasti, lebeční a páteřní dutinu), je jüan-čchi, která se tak stává svlažujícím, vyživujícím, ochranným i pohybovým faktorem, užívaje k naplňování svých funkcí jiná jména (jing-čchi, wej-čchi, cung-čchi). Tanečník, který má slabou (prázdnou) jüan-čchi, má potíže se řádně nadechnout, protože jüan-čchi tzv. tahá čching-čchi (nádech) z plic do ledvin, což se ve fyzické formě projevuje jako „dýchání do pánevního dna či dýchání patami“. Řádná jüan-čchi naplňuje celé tělo svým oživujícím principem. Ve skutečnosti pak poskytuje dechu volnou cestu k průchodu celým tělem. Dech, neboli čching-čchi, je jezdec, který je nesený na zádech koně, který má jméno jüan-čchi.
Kámen druhý – koncept esence, čchi a šen
Druhým esenciálním konceptem chápání člověka v jeho kontextu k vesmírné čchi je rozlišení lidské bytosti na ťing (jing), čchi (qi) a šen (shen). Užívajíce metaforu, můžeme ťing přirovnat k ledu, čchi k vodě a šen k páře. Ťing je základní tělesná substance, zodpovědná za výživu tkání. Ještě jednodušeji, ťing je tělo. Čchi se vynořuje z ťing cirkulujíc skrze tkáně. Podněcuje tělesný metabolismus. Je jeho viditelným funkčním projevem. Je to ta „čchi“, o které se mluví v předešlém konceptu. Šen řídí tělo. Není vidět, ale důsledky jeho funkce můžeme zažívat.
Esence ťing (jing) má tři základní aspekty v lidském těle. Zaprvé je to „to fyzické“, to hmatatelné, to hutné, co tvoří palpačně vnímatelnou část lidské bytosti. Zadruhé jsou to plodotvorné látky, konkrétně semeno muže a vajíčka ženy, které umožňují pokračování růstu a vývoje další lidské bytosti při intimním spojení té jin (ženy) a toho jangu (muže).[Pozn.: existuje pouze „ta jin“, jako komplement a opak „toho jangu“, tudíž nikoliv „ten jin“.] A konečně za třetí esence je všeobecné pojmenování pro jemné esenciální látky, vyživující organismus a spjaté s činností vnitřních orgánů, které v něm ustavičně vznikají, kolují, přeměňují a spotřebovávají se na životní procesy. Tato esence má schopnost se přetvářet v čchi (kterou známe jako jüan-čchi), a to i v průběhu života.
Duch šen (shen) je název pro myšlenkovou část lidské bytosti.
Čínský znak pro šen (Obrázek 3) se skládá ze dvou částí. Ta vlevo, nazývající se „shi“, znamená „vliv nebe: zjevné či skryté známky, kterými vůle Nebe je poznatelná lidskou bytostí“. Tento znak se skládá z dvou horizontálních čar nahoře, které znamenají to, co je nad, vysoko a tudíž Nebe, a tří vertikálních čar, které zastupují to, co visí z Nebe, tj. slunce, měsíc a hvězdy, jejichž změny odhalují lidem mimořádné věci. Pravá část znaku je slovo „shen“, které značí „tvrdit, vyjádřit, vysvětlit, natáhnout, rozšířit“. Kvalita „rozšiřování se“ má důležitou psychologickou implikaci ve fungování mysli. Čínský znak pro šen má tudíž dvě idey – „duchovní manifestace“ a „rozšiřovat se“. Jedná se tudíž o čistou a jemnou vitální substanci, která se „rozšiřuje“ navenek směrem k okolí a zprostředkovává vztah mezi individuem a jeho okolím. Všechny naše myšlenky, emoce, vize a pocity jsou shrnutelné pod tento pojem. Pod pojmem šen tedy rozumíme v úzkém slova smyslu „mysl“, v širším slova smyslu „ducha“, tj. nejméně hmotná a nejvíce (nejrychleji) vibrující část lidské bytosti. [„Duch“ v čínské medicíně není označení pro perzistující část lidské duše, která se oddělila od těla při neharmonickém zániku člověka, a která udivuje nahodilé návštěvníky hradů a zámků procházkami na cimbuří. Viz další text.] Šen, který má aspekt držet vědomí „pod kontrolou“ (tudíž znamená především racionální myšlení), má i druhou stránku, která souvisí s oním „absolutnem“, které se v taoistické terminologii jmenuje tao (dao). Poctivou kultivací (ve smyslu rčení „neexistují zázraky, jenom poctivé praktikování“) jemno-hmotných čchi v těle a jejich postupným hromaděním a zušlechťováním ve třech tan-tchienech lze dosáhnout rozšíření tzv. individuálního šen (č-šen) na šen univerzální (jang-šen), na absolutno.
Kámen třetí – koncept tří tan-tchienů
A takto se dostáváme k třetímu konceptu, k tzv. třem rumělkovým polím (viz obrázek). Ve staré Číně, stejně jako všude na této planetě, se kromě šamanů objevovali zvídaví lidé, kteří se více soustředili na hledání tajemství v hmotě. Říká se jim v celém světě dodneška stejně – alchymisté. Procesu jejich hledání v Číně dali název waj tan = alchymie zevní. Tito alchymisté zkoumali různé hmotné substance – zlato, stříbro, rtuť, rumělku – a zkoušeli z nich vyrobit něco stálejšího, než v prach se rozpadající kámen. Hledali, jak vyrobit z kamene zlato, jinak řečeno hledali „elixír nesmrtelnosti“. Hledání elixíru nesmrtelnosti je jiný pojem pro hledání absolutna, osvícení, nirvány. Na hmotné úrovni pak prováděli pokusy s ovlivňováním hmoty – a našli spoustu zajímavých substancí. Mezi jinými střelný prach, ocel, bavlnu, jedovaté látky atd. Druhá skupina, možná bychom řekli šamanská, se soustředila na stejný úkol, hledala však jinde – v lidské bytosti (nej tan = vnitřní alchymie). A protože užívala jazyk symbolů, nazývala energetická centra pojmy propůjčenými od „zevních“ alchymistů – brána života, stříbrná šňůra, nefritová komnata, rumělková pole.
Obrázek 4 schematicky ukazuje tři tan-tchieny (malé kroužky uvnitř figury člověka) a jejich vliv na obrannou energii člověka (tři čáry kolem člověka). Je to jako bychom měli v sobě tři elektrárny, z nichž každá umožňuje vyzařování světla z člověka – liší se intenzitou vyzářeného světla a jeho barvou. Energií (čchi) naplněný dolní tan-tchien vyzařuje „světlo“ asi 3 cm nad povrch těla – znázorněno tlustou tmavou čarou. Čchi naplněný střední tan-tchien vyzařuje energii do cca 45 cm od tělesných hranic člověka – znázorněno bílým prostorem kolem figury s tenkou čárou konturující obrys těla. Horní tan-tchien, znázorněný co do rozsahu světla tečkovaným polem a kruhem kolem figury – sahá do jednoho metru od člověka. Jejich naplněnost energií poskytuje sílu „záření“ té které elektrárny, pro člověka pak ve skutečnosti sílu obranné energie člověka. Čím je energie silnější, tím je silnější obranyschopnost, a to na všech úrovních – od ochrany před bakteriemi až po ochranu před zlými úmysly.
Rumělková pole jsou v lidském těle tři – dolní, střední a horní tan-tchien. Na obrázku 5 můžeme názorně vidět, kde se přibližně nacházejí. Nákres je však pouze schematický, nelze zachytit ve dvojrozměrném schématu vícerozměrný životní projev.
Dolní tan-tchien se nachází z hlediska výšky mezi pupkem a symfýzou (sponou stydkou). Z hlediska hloubky někde mezi pupkem a páteři. Dopustím se tudíž určité nepřesnosti, budu-li chtít mluvit o energetickém projevu z hlediska prostorového, ale mohli bychom říci, že se nachází před ming-menem. Energetické centrum dolního tan-tchienu se projevuje svou funkcí, nikoliv tvarem. Na mrtvém těle jej nenalezneme. Je založen už u plodu v děloze, stejně jako další samoorganizující principy, kterým říkáme „zvláštní dráhy“, ale jeho podstata je jiná. Čeká totiž jako poupě na vodu – a vodou rozumějme „kultivační úsilí“. Pěstováním života (čínsky jang-šeng-fa) či jinými „technikami“ (včetně tance) můžeme kultivovat, zušlechťovat, cizelovat ono centrum do jeho celistvé naplněnosti. Nenaplněný čeká na oslovení. Naplněný slouží k tzv. kinestetickému vědomí. Co myslím pojmem vědomí? Vědomí má totiž v podání, které nám čínská teorie navrhuje, více center, než jen mozek. Americká bioložka Candance Pert objevila na bílých krvinkách receptory, které při aktivaci látkami z nervového systému probouzejí člověka ze spánku – tzn., že vrací člověka k vědomí. A protože bílé krvinky se pohybují všude po těle, je zřejmé, že kvalita, kterou nazýváme „vědomí“, je obsažená v každičké části těla. Vraťme se k Dolnímu tan-tchienu. Je známý praktikantům bojových umění (Hara) a Zen meditací. Je považován za centrum fyzické síly a zdroje vitality. Je hlavním shromaždištěm různých typů energie (čchi) ledvin, ale především jejich esence (ťing). Ta je spojena s naší prenatální (před narozením) energií a je základem pro všechny typy ťing čchi (esence-čchi), jin a jang energií těla. [Pojem esence-čchi je zde uveden proto, že u ledvin z hlediska tradiční čínské medicíny mluvíme více o esenci-čchi než jenom o čchi, protože zde hmotně-energetický projev je zásadní pro fungování celého organismu. Ledviny jsou původem všeho v těle, tudíž jak hmoty (esence), tak jejího projevu (čchi).]
Dolní tan-tchien je spojený s první úrovní obranné (wej) čchi, asi do vzdálenosti jednoho inče (palec = 2,54 cm). Když se Dolní tan-tchien naplňuje čchi, obranná wej-čchi se přirozeně stává tlustší. Vědomí Dolního tan-tchienu je více kinestetické (motorické) nebo fyzické. Jeho charakteristika je nejvíce podobná hmotnému tělesnu a tudíž nutně kontroluje naše základní instinkty pro přežití a podvědomé fyzické reflexy spojené s přežitím. I proto studenti a mistři bojových umění hromadí svou čchi v Dolním tan-tchien tak, aby ji byli schopni využít v boji na život (a smrt). Dolní tan-tchien je také „příbytkem“ fyzické (kinetické) komunikace, uvědomění a pocitů. Úroveň vědomí, která je založená na „intuici fyzického těla“ nebo kinetické (motorické-pohybové) komunikaci, je řízena podvědomím. Podvědomí sbírá z okolního prostředí mnoho signálů, které nejsou zpracovány logickou myslí. Tyto signály mohou vyvolat spontánní tělesné pohyby a odpovědi a jsou někdy nazývány „gut feelings“ – střevní (břišní, instinktivní) moudrost. Kinetický značí „charakterizovaný pohybem“. Je to obvykle vnímáno jako pohyb těla nebo v těle. Díky tomuto kinetickému způsobu uvědomění může tanečník (původně vztahováno na čchi-kungového lékaře nebo praktikujícího čchi-kungistu) přirozeně cítit spolu-tanečníkovu (pacientovu) vnitřní rezonanční vibraci ve svém vlastním těle. Když tanečník (lékař) náhle pociťuje horkost či chlad, začne se třást nebo chvět, může to znamenat, že jeho podvědomí se snaží komunikovat se stavem rezonující (v případě lékaře nemocné) části tanečníkových (pacientových) tkání. Když tanečník hromadí energii v Dolním tan-tchienu, objevuje se zvýšená citlivost a uvědomění. Kultivace této schopnosti jednoduše vyžaduje pozornost k fyzickému tělu. Břicho a jeho vegetativní nervový systém, který má síť více než 100 milionů neuronů (více než mícha) může fungovat nezávisle na mozku (90 % impulsů jde z břicha do mozku) a může posílat zprávy, učit se, pamatovat si a produkovat pocity. Dr. Michael Gershon (prof. Anatomie a molekulární biologie – New York, Columbia Presbyterian Medical Center) takto ukazuje moderní vědecké potvrzení moudrosti staré po tisíce let – že centra vědomí existují kromě mozku i na jiných místech v těle a břicho je jedním z hlavních center uvědomění.
Povězme si nyní více o dalším, Středním tan-tchienu. Orgány, které mají vztah ke střednímu tan-tchienu, jsou srdce, plíce a brzlík (thymus). Funkce thymu pro vyzrávání a učení se bílých krvinek imunokompetenci (rozlišení vlastní tkáně od cizí, event. nádorové) zůstává aktivní celý život. Střední tan-tchien hromadí čchi a představuje energetickou zásobu pro mentální a emocionální vibrace a energie. Energie hromadící se ve středním tan-tchienu má tekutinovou kvalitu – je jako voda. Pročišťující proces ve Středním tan-tchienu transformuje tekutinovou energii do energie podobné páře, která je poté poslána do Horního tan-tchien. Střední tan-tchien přeměňuje čchi do šen (ducha) tím, že přináší transformovanou čchi k srdečnímu Ohni. Tento alchymický proces se nazývá „proměna čchi do šen“ a je charakterizována transformací kinetické energie (vibrace) do duchovního uvědomění (světla). Střední tan-tchien má na starosti druhou vrstvu wej (obranné) čchi cirkulující kolem těla (cca 45 cm). Střední tan-tchien je považován za „příbytek“ emocionální (empatické) komunikace, bdělosti a pocitů. Empatie je prostředkem, kterým tanečník (lékař, čchi-kungista) vstupuje do kontaktu s emocionální složkou partnerových (pacientových) energetických proměn. Empatická komunikace je pociťována jako emoce a vzniká v srdci a oblasti Středního tan-tchienu. Všichni se rodíme s touto schopností, ale často převáží logická mysl nad tímto typem emoční komunikace. Pomalu se odpojujeme od tohoto vysokého vnímání díky negativním a dvojitým sdělením od našich rodičů a od společnosti (požadavky na to, jací bychom měli být, a nikoliv respekt k tomu, jací jsme). 
Cesta, jak se navrátit k intuitivnímu Já, je hledat uvnitř a stát se jednotou s naším opravdovým Já, které je neoddělitelné od „božského absolutna“. Střední tan-tchien se nachází v oblasti pravé srdeční síně mezi SA a AV uzlem. (Obrázek 6)
Sino-Atriální a Atrio-Ventrikulární uzel jsou oblasti ve střední části srdce, které patří k tzv. pacemakeru srdečního rytmu, neboli k spontánně se aktivující tkáni, která tvorbou elektrických impulzů udává srdci činnost – rytmické srdeční stahy.
Horní tan-tchien je sběrač Nebeské čchi a reprezentuje duchovní aspekt člověka a jeho spojení s absolutnem (Bohem, tao, Přirozeností Buddhy). Jeho kvalita je nejjemnější – je jako pára. Má na starosti třetí vrstvu wej (obranné) čchi – tj. několik stop (metr) kolem těla. Když je horní tan-tchien naplňován čchi, pak duchovní intuice a psychické uvědomění bytosti stoupá. Horní tan-tchien je místem, kde se odehrává intuitivní komunikace, která probíhá ve smyslu záblesků či představ před „vnitřním zrakem“. Interpretace není možná čistě logickou myslí. Horní tan-tchien je sídlem duchovní komunikace, bdělosti a pocitů, anatomicky se nachází přibližně v oblasti šišinky (epifýzy). Epifýza je malý útvar nacházející se pod podvěskem mozkovým. Jde o malou žlázu, produkující hormon melatonin (za tmy), který je důležitý pro udržení biorytmu – vnitřních hodin – a pravidelnosti spánku. Za světla (zpravidla ve dne) syntetizuje serotonin, hlavní antidepresivum člověka.] Zde může dojít k proměně nazvané „šen se proměňuje ve wu ji“, což je termín jinak nazývající tao. (Obrázek 7)
Závěr
Koncept ťing-čchi-šen (esence – energie – duch) je trojrozměrným popisem lidské bytosti z hlediska zevního pozorovatele. Koncept san-tan-tchien (tři rumělková pole) je mnohorozměrný koncept lidské bytosti z vnitřního energetického (zážitkového) hlediska. Pozorovatel je uvnitř.
Potřeba napsat tento článek vychází z nutnosti dát řád pojmům. Svět si pojmy tvoříme, a budeme-li mít zmatek v pojmech, bude zmatený i náš svět. Bude tím zmatená i naše výměna informací. Existuje však i svět „za“ pojmy. Existují také cesty, jak se do něj dostat. Tanec, meditace, čchi-kung, trans.
Naše racionální mysl, kontrolovaná svým samotvorným principem(egem) nám poskytuje návody, jak žít v bezpečném světě. Bezpečí má spoustu synonym – pojmy, řád, hranice, jistoty. Jiné světy, stejně reálné nebo dokonce reálnější než ten egem stvořený, čekají na odhalení. Klepou na dveře. Doba se mění, informace se množí a mezi jejich přehršlí je jen nepatrný zlomek diamantů, které stojí za to si prohlédnout a takto „prohlédnout“. Až budete hledat, hledejte pečlivě. Až budete otevírat dveře, dělejte to pomalounku. Nenajdete tam bezpečí, jistoty. Najdete tam vůni, pohyb, tanec. A možná, že ještě…
Uverejnené v časopise Pam Pam 1/2010, str. 18-20
Seznam literatury:
1. Klasická čínská medicína, I-V, Vladimír Ando
2. Chinese Medical Qigong Therapy, Jerry Alan Johnson
Autor : MUDr. Jiří Mařádek, rehabilitační lékař, učitel čchi-kungu (žák Roy Jensena) a tradiční čínské medicíny (www.akupunktura-jicin.cz)